Moje stručná triatlonová historie

Veterinární lékař si musí udržovat fyzičku. Od dětství jsem sportovala, na základní škole závodně plavala, na střední škole hrála volejbal, na vysoké škole basketbal  a  doplňkovým sportem bylo lyžování.

K triatlonu jsem se dostala až v 35 letech, kdy mě oslovil kolega veterinář z Orlických hor, zda si nechci vyzkoušt triatlon, a tak jsem to zkusila. 20 let jsem absolvovala regionální závody po České republice i v rámci Českého poháru ČTA (Česká triatlonová asociace), až jsem se v roce 2014 dostala k reprezentaci ČR, kde závodím dodnes.

V roce 2012 prodělala operaci bederní páteře. Láska k triatlonu a závodní duch mě pomohly překonat těžké chvíle rehabilitace. Postavily mě na nohy a vrátily mě do triatlonového dění. Závodím nejen v rámci Českého poháru, ale i ME a MS.
Triatlony jsem začínala v distancích sprint triatlon, (plavání – kolo – běh (750 m – 20 km – 5 km) a olympijský triatlon (1,5 km – 40 km – 10 km).

Jak se říká, čím je člověk starší, tím víc se u něj začínají projevovat sklony k vytrvalosti, a proto se poslední dva roky věnuji dlouhým triatlonům – distancím střední triatlon (½ Ironman – 1,9 km – 90 km – 21,5 km) a Ironman (3,8 km – 180 km – 42,5 km), který pojedu letos poprvé v Podersdorfu v Rakousku .
Největšího úspěchu jsem dosáhla v roce 2023 na MS ve španělské Ibize, kdy jsem na dlouhém triatlonu ( 3-120-30) obsadila 3. místo.
Obrovskou radost jsem měla, když jsem v roce 2019 v Kazani ve sprint triatlonu získala první bronzovou medaili z ME. Na evropských a světových závodech bylo stále co zlepšovat. Porovnávat si časy se soupeřkami mě motivovalo a motivuje dodnes.
Velkou odměnou pro mě bylo v roce 2022 i 1. místo na ME ve Walchsee, kde jsem absolvovala střední triatlon v horských alpských podmínkách. A pak přicházely další úspěchy na ME i na MS.
Viz tabulka

Motto: „ Když nemůžeš, přidej víc.“